Coccinellidae - Wiki slovník

Slunéčkovití
	Coccinella septempunctata
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Řád	brouci (Coleoptera);
Podřád	všežraví (Polyphaga);
Nadčeleď	Cucujoidea;
Čeleď	slunéčkovití (Coccinellidae); Latreille, 1807
Podčeledi
	Viz článek;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Základní anatomie slunéčka

Coccinella septempunctata, pár při kopulaci

Larva slunéčka

Slunéčka v různém stadiu vývoje

Slunéčko na známce NDR

Slunéčkovití (Coccinellidae) je čeleď brouka, kterému se lidově říká bedrunka (beruška je často se vyskytující mylné označení náležející jinému hmyzu). Jméno čeledi je odvozeno od jména rodu, slunéčka (Coccinella).

Slunéčkovití jsou rozšířeni po celém světě a je popsáno přes 5 000 druhů.^[1] Slunéčkovití brouci jsou velcí od 1 do 10 mm a jsou převážně žlutí, oranžoví nebo jasně červené barvy, s malými skvrnami černé barvy na krovkách, s černými tykadly, hlavou a nohama. Velký počet druhů je zbarvený pouze černě nebo hnědě, takže pro neodborníka jsou nerozeznatelné.

Všeobecně jsou slunéčkovití považováni za užitečný hmyz, protože se živí mšicemi a jiným hmyzem škodícím na polích, v zahradách, sklenících a podobných místech. Někteří lidé je považují za nositele štěstí, když jim slunéčka přistanou na těle, naopak jejich zabití podle pověry přináší neštěstí. Některé druhy mohou být i škůdci. Pojem beruška je neodborný a nepřesný; správný název je slunéčko sedmitečné.

Biologie

Slunéčkovití jsou typickými predátory na stejnokřídlých (např. mšicích a červcích), nicméně členové podčeledi Epilachninae jsou brouci býložraví a mohou být velmi obávanými škůdci na zeměldělských plodinách (Epilachna varivestis – mexický fazolový brouk). Někdy slunéčka žerou určité rostliny nebo plodiny, když nemají k dispozici svou přirozenou potravu. Slunéčka používána jako prostředek biologického boje s některými škůdci (v Severní Americe jsou to druhy Harmonia axyridis nebo Coccinella septempunctata) mohou v konkurenčním boji vytlačit domorodá slunéčka a mohou se stát samy škůdci.

Slunéčkovití jsou často zbarveni výraznými barvami, aby odrazovali své potenciální nepřátele. Tato ochrana působí proto, že mnozí z predátorů si spojují výrazné barvy (zvláště oranžovou a černou nebo žlutou a černou) s jedovatostí a dalšími nepříjemnými vlastnostmi živočichů. Tento fenomén se nazývá aposematismus. Je pravdou, že mnozí slunéčkovití jsou opravdu jedovatí pro malé predátory, jako ještěrky a malé ptáky, jinak dospělý člověk by mohl sníst několik stovek slunéček, než by pocítil nějaký účinek. Dospělá slunéčka mají „krvácivý reflex“, kdy ze svých žláz na nožičkách vypouštějí žlutou olejovitou tekutinu (hemolymfu) se silným odpudivým účinkem. Tento obranný mechanismus brouk obvykle spouští, když je s ním zacházeno neopatrně nebo je napaden.

Většina slunéčkovitých brouků se páří na jaře nebo v létě a samičky kladou shluk vajíček (od několika kusů až po několik stovek, což záleží na druhu) co možná nejblíže ke koloniím mšic. U většiny druhů se do jednoho týdne z vajíček vylíhnou larvy. Ve stadiu larvy jsou 10–15 dnů; pak se proměňují v kuklu, ze které se vylíhne dospělý brouk. Tento životní cyklus u slunéčkovitých trvá od 4 do 7 týdnů. Většina slunéček je jednogeneračních, reprodukují se pouze jednou generací ročně, jsou však i druhy, které mají za rok generace dvě.

Slunéčkovití kladou neplodná vajíčka vedle plodných. Děje se tak proto, aby larvy po vylíhnutí měly dostatek potravy. Poměr neplodných a plodných vajíček se navyšuje podle dostupnosti potravy v době kladení vajíček^[2] Některé druhy jsou stěhovavé a v době stěhování tvoří velká seskupení, která vytvářejí i v čase ukládání k zimnímu spánku.^[3]

Výskyt

Většina slunéčkovitých je pro pěstitele prospěšná. Na jaře je možné je najít v zelinářské zahradě, jak požírají mšice. Stejně jako ostatní hmyz, ukládají se slunéčkovití k zimnímu spánku. Některé druhy (např. Hippodamia convergens) se shlukují do skupin a stěhují se do vyšších poloh (hor), kde zahajují diapauzu (přezimování). Slunéčka jsou obvykle nalézána v blízkosti mšic a červců, kam samičky kladou svá vajíčka, aby vylíhlé larvy snadněji nalezly svou potravu. Protože mšice a červci jsou rozšířeni po celém světě, jsou i slunéčkovití brouci kosmopolitním hmyzem.

Slunéčkovití jako škůdci v domácnosti

Ačkoliv jsou domácí druhy slunéčkovitých považovány za užitečné, v Severní Americe se rozšířilo asijské slunéčko (Harmonia axyridis), které tam bylo ve 20. století vysazeno na potírání mšic, škodících na zemědělských plodinách. V některých regionech se toto slunéčko stalo škůdcem pro svůj zvyk přezimovat v lidských obydlích a pověst škůdce začíná nabývat i v Evropě, kde se mu říká "slunéčko Harlekýn".

Taxonomie

V Evropě je 75 rodů ve kterých je více než 250 druhů a poddruhů. Celosvětově je v čeledi nad 5 500 druhů ve 360 rodech.^[4]

Podčeleď Coccidulinae

Lithophilini
Monocorynini
Coccidulini
- Coccidula rufa
- Rhyzobius chrysomeloides
- Rhizobius litura
Noviini
Poriini
Exoplectrini
Azyini
Cranophorini
Oryssomini

Podčeleď Coccinellinae

Singhikalini
Coccinellini
- Myrrha octodecimguttata
- Coccinella magnifica
- Harmonia axyridis
- Anatis ocellata
- Hippodamia notata
- Hippodamia tredecimpunctata
- Coccinella undecimpunctata
- Coccinella quinquepunctata
- Coccinella hieroglyphica
- Oenopia conglobata
- Myzia oblongoguttata
- Calvia decemguttata
- Aphidecta obliterata
- Sospita vigintiguttata
- Coccinella septempunctata
- Hippodamia septemmaculata
- Anisosticta novemdecimpunctata
- Coccinula quatuordecimpustulata
- Oenopia impustulata
- Adonia variegata
- Harmonia quadripunctata
- Propylaea quatuordecimpunctata
- Calvia quatuordecimguttata
- Adalia decempunctata
- Adalia bipunctata
Halyziini
- Halyzia sedecimguttata
- Psyllobora vigintiduopunctata
Tytthaspidini
- Tytthaspis sedecimpunctata
Discotomini

Podčeleď Scymninae

Aspidimerini
Stethorini
- Stethorus punctillum
Scymnini
- Scymnus abietis
- Clitostethus arcuatus
Diomini
Scymnillini
Selvadiini
Hyperaspidini
Brachiacanthadini
Pentiliini
Cryptognathini

Podčeleď Ortaliinae

Ortaliini

Podčeleď Sticholotidinae

Sukunahikonini
Cephaloscymnini
Microweiseini
Carinodulini
Serangiini
Shirozuellini
Plotinini
Sticholotidini
Limnichopharini
Argentipilosini

Podčeleď Epilachninae

Epilachnini
- Subcoccinella vigintiquatuorpunctata
- Henosepilachna argus
Epivertini
Cynegetini
- Cynegetis impunctata
Eremochilini

Fotogalerie

Slunéčko ve stadiu kukly
Larva slunéčka (Psyllobora.vigintiduopunctata)
Slunéčko dvaadvacetitečné (Psyllobora vigintiduopunctata)
Brouk rodu Coccinella z USA
Slunéčko čtrnáctitečné požírající mšice
Larvy právě vylíhlé z vajíček
Harmonia axyridis vzlétá
Larvy slunéčka požírající mšice
Coccinella septempunctata
Larva slunéčka
Slunéčko vojtěškové (Subcoccinella vigintiquatuorpunctata)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Elateroidea na německé Wikipedii a Elateroidea na anglické Wikipedii.

↑ Judy Allen & Tudor Humphries (2000). Are You A Ladybug?, Kingfisher, p. 30
↑ J. Perry & B. Roitberg (2005). Ladybird mothers mitigate offspring starvation risk by laying trophic eggs. Behavioral Ecology and Sociobiology 58: 578–586.
↑ A. Honek, Z. Martinkova & S. Pekar Aggregation characteristics of three species of Coccinellidae (Coleoptera) at hibernation sites |journal=European Journal of Entomology |volume=104 |issue=1 |pages=51–56 |url=http://www.eje.cz/pdfarticles/1197/eje_104_1_051_Honek.pdf
↑ Nedvěd O., Kovář I., 2012: Appendix: List of genera in tribes and subfamilies. |titel=Coccinellidae|zugriff=13.06.2012|url=http://zoo.prf.jcu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1482&catid=48:vyzkumy&Itemid=75

Literatura

Heinz Freude, K. W. Harde, G. A. Lohse: Käfer Mitteleuropas. Bd 1-15. Spektrum Akademischer Verlag, Heidelberg 1979, ISBN 3-8274-0680-3
Bernhard Klausnitzer, Hertha Klausnitzer: Marienkäfer (Coccinellidae). Westarp Wissenschaften, Magdeburg 1997, ISBN 3-89432-812-6
Volker Nötzold: Marienkäfer, Bestimmungsschlüssel. Deutscher Jugendbund für Naturbeobachtungen, Hamburg 1997, ISBN 3-923376-20-0