Donovan Bailey
Donovan Bailey (1997)
Narození	16. prosince 1967 (54 let) Manchester Parish
Alma mater	Sheridan College
Povolání	sprinter a atlet
Ocenění	Canadian Newsmaker of the Year (1996) Kanadský chodník slávy (2017) Trofej Lou Marshe Ontario Sports Hall of Fame Kanadská sportovní síň slávy … více na Wikidatech
Web	www.donovanbailey.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Atletika na LOH
zlato	LOH 1996	běh na 100 m
zlato	LOH 1996	štafeta 4 × 100 m
Mistrovství světa v atletice
zlato	MS 1995	běh na 100 m
zlato	MS 1995	štafeta 4 × 100 m
stříbro	MS 1997	běh na 100 m
zlato	MS 1997	štafeta 4 × 100 m

Donovan Bailey (* 16. prosince 1967, Manchester Parish, Jamajka) je bývalý vrcholový kanadský atlet, sprinter, olympijský vítěz a mistr světa v běhu na 100 metrů.

Kariéra

Bailey se jako mnoho jiných skvělých sprinterů narodil na Jamajce, v 11 letech se však s rodiči odstěhoval do Kanady, za kterou od roku 1994 závodil. Na halovém MS 1995 v Barceloně doběhl ve finále běhu na 200 metrů v čase 21,08 s na 4. místě. V roce 1995 se stal v Göteborgu mistrem světa v běhu na 100 metrů i ve štafetě na 4 × 100 metrů. Jeho nejslavnější chvíle však přišla až o rok později, kdy na olympijských hrách v Atlantě zvítězil na stovce v tehdejším světovém rekordu 9,84 s. Opět zvítězil i ve štafetě na 4 × 100 metrů, navíc s velkým "přehledem" nad domácím kvartetem USA. O rok později se utkal v exhibičním závodu na netradiční trati 150 metrů s vítězem z dvoustovky Michaelem Johnsonem o titul nejrychlejšího muže světa. Johnson v tomto "závodě o nejrychlejšího muže" v Torontu však pro zranění nedokončil, i když byl za to kritizován, protože jeho zranění bylo zpochybňováno. Bailey zvítězil ještě ve štafetě na 4 × 100 metrů na MS v Athénách v roce 1997, na stovce už byl druhý za tehdy novou sprinterskou hvězdou Mauricem Greenem.

O rok později si však přetrhl achillovu šlachu. Zranění, které ukončilo kariéru tolika sportovců ovšem dokázal překonat a stále běhal na hranici 10 sekund(rok 2000, Ingolstadt, 9,98 s.).

Bailey je trojnásobným mistrem světa(jednou 100m a dvakrát 4 × 100 m), dvojnásobným držitelem světového rekordu (100 m, 50 m (stále platný), dvojnásobným olympijským vítězem a předposledním držitelem olympijského rekordu. Dále je také osminásobným kanadským šampionem, šampiónem Pan American Games a šampionem Goodwill games.

Zajímavosti

Bailey je jediný muž v historii, který byl uveden do kanadské síně slávy dvakrát po sobě.

Zajímavost: Bailey je spolu s Usainem Boltem jediný z olympijských vítězů v běhu na 100 m, který nebyl nikdy vyšetřován pro požití látek zvyšujících výkonnost.

Kariéru ukončil v roce 2001 na Mistrovství světa v atletice v kanadském Edmontonu.

Kromě světového (a dosud platného kanadského) rekordu 9,84 sekundy z Atlanty drží Bailey ještě světový halový rekord na trati 50 metrů časem 5,56 sekundy z roku 1996. Tento čas později vyrovnal i Maurice Greene, nebyl však jako světový rekord uznán. Rychleji o jednu setinu běžel dříve také další Kanaďan Ben Johnson, který však pro prokázaný doping o všechny zápisy přišel.

Na OH v Atlantě údajně dosáhl rychlostního rekordu 12,10 m/s (43,56 km/h), podle jiných údajů to bylo o trochu méně (12,01 m/s, tedy 43,23 km/h.). Ačkoliv byl již překonán, stále patří k nejrychlejším sprinterům historie.^[1]

Osobní rekordy

• 50 m 5,56 s (SR, 1996)
• 60 m 6,51 s (1997)
• 100 m 9,84 s (bývalý SR, 1996)
• 150 m 14,99 s (1997)
• 200 m 20,14 s (1996, Oslo)
• 4 × 100 m 37,69 s (1996, Atlanta)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Donovan Bailey na Wikimedia Commons
• Donovan Bailey na stránkách IAAF (anglicky)
• (anglicky) Osobní webové stránky
• Donovan Bailey v databázi Olympedia (anglicky)

Olympijští vítězové v běhu na 100 m
1896: Tom Burke • 1900: Frank Jarvis • 1904: Archie Hahn • 1908: Reggie Walker • 1912: Ralph Craig • 1920: Charlie Paddock • 1924: Harold Abrahams • 1928: Percy Williams • 1932: Eddie Tolan • 1936: Jesse Owens • 1948: Harrison Dillard • 1952: Lindy Remigino • 1956: Bobby Morrow • 1960: Armin Hary • 1964: Bob Hayes • 1968: Jim Hines • 1972: Valerij Borzov • 1976: Hasely Crawford • 1980: Allan Wells • 1984: Carl Lewis • 1988: Carl Lewis • 1992: Linford Christie • 1996: Donovan Bailey • 2000: Maurice Greene • 2004: Justin Gatlin • 2008: Usain Bolt • 2012: Usain Bolt • 2016: Usain Bolt • 2020: Marcell Jacobs

Olympijští vítězové v běhu štafeta na 4 x 100 m
1912 – 1960 1964 – 2000 2004 – 1912: GBR – Jacobs • Macintosh • d'Arcy • Applegarth 1920: USA – Paddock • Scholz • Murchison • Kirksey 1924: USA – Murchison • Clarke • Hussey • LeConey 1928: USA – Wykoff • Quinn • Borah • Russell 1932: USA – Kiesel • Dyer • Toppino • Wykoff 1936: USA – Owens • Metcalfe • Draper • Wykoff 1948: USA – Ewell • Wright • Dillard • Patton 1952: USA – Smith • Dillard • Remigino • Stanfield 1956: USA – Baker • King • Morrow • Murchison 1960: EUA – Cullmann • Hary • Mahlendorf • Lauer 1964: USA – Drayton • Ashworth • Stebbins • Hayes 1968: USA – Greene • Pender • Smith • Hines 1972: USA – Black • Taylor • Tinker • Hart 1976: USA – Glance • Jones • Hampton • Riddick 1980: URS – Muravjov • Sidorov • Aksinin • Prokofjev 1984: USA – Graddy • Brown • Smith • Lewis 1988: URS – Bryzgin • Krylov • Muravjov • Savin 1992: USA – Marsh • Burrell • Mitchell • Lewis • Jett (rozběh) 1996: CAN – Esmie • Gilbert • Surin • Bailey • Chambers (rozběh) 2000: USA – Drummond • Williams • Lewis • Greene • Montgomery (roz.) • Brokenburr (roz.) 2004: GBR – Gardener • Campbell • Devonish • Francis 2008: JAM – Carter • Frater • Bolt • Powell 2012: JAM – Carter • Frater • Blake • Bolt 2016: JAM – Powell • Blake • Ashmeade • Bolt 2020: ITA – Patta • Jacobs • Desalu • Tortu