A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Fier | |
|---|---|
.jpg) | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 40°43′ s. š., 19°33′ v. d. |
| Nadmořská výška | 20 m n. m. |
| Stát |  Albánie |
  Fier | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 78 km² |
| Počet obyvatel | 120 655 (2011) |
| Hustota zalidnění | 1 546,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | bashkiafier |
| Telefonní předvolba | (0)34 |
| PSČ | 9301–9305 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fier (albánsky: Fier nebo Fieri) je město v jihozápadní Albánii. Je hlavním městem stejnojmenného okresu i kraje. V roce 2004 mělo 55 000 obyvatel. Dvanáct kilometrů od města leží zbytky korintského starověkého města Apollonia. Nachází se na řece Gjanica. Okolo města se rozkládá řada močálů. Město je situováno v blízkosti podhůří nízkých kopců, které přecházejí do úrodné pobřežní roviny.
Fier se nachází asi 115 km jižně od Tirany, hlavního města Albánie, 40 km severně od Vlory a asi 40 km od Beratu. Z hlediska dopravy je to jeden z hlavních uzlů jižní části země. Pobřeží Jaderského moře se nachází pouhých 15 km od Fieru.
Historie
Město Fier založila rodina Vrioniů v 18. století na místě, kde se často setkávali obchodníci. V roce 1769 se zde nacházelo 24 domů, vybudovaných z nepálených cihel. V jeho blízkosti se nacházejí ložiska ropy, zemního plynu a bitumenu, která jsou doložena již v 1. století.
V roce 1864 byl položen základní kámen moderního města. Kahraman Paša Vrioni a Omer Paša Vrioni přivedli do Fieru francouzské urbanisty a architekty, kteří pro tehdejší osmanské město připravili projekt s předem připravenou uliční sítí, který byl později i zrealizován. V závěru 19. století byl přes řeku Gjanica postaven kamenný most. Cestovatelka Edith Durhamová si poznamenala v roce 1904 během návštěvy města přítomnost na svoji dobu relativně moderních staveb.
V roce 1904 mělo město čtyři části a řadu kamenných domů. Během rakousko-uherské okupace Albánie v dobách první světové války zde byl proveden první archeologický průzkum lokality Appolonia.
Přes Fier přešla v roce 1916 srbská armáda. V roce 1927 zde žilo 1450 obyvatel, zhruba polovina z nich se hlásila tehdy k islámu. V roce 1930 zde došlo v souvislosti s pozemkovou reformou k značné nespokojenosti místních rolníků, kteří protestovali proti vyvlastňování svých polí vládou. Pozemky proto dělili a převáděli mezi členy svých početných rodin, čímž státu zcela znemožnili zjistit, komu dříve pole patřila.[1]
V roce 1935 vypuklo ve Fieru povstání nedlouho poté, co se rozšířila fáma, že v Tiraně došlo k údajnému převratu a zasedla nová, revoluční vláda. Narychlo ozbrojený dav vyrazil směrem k městu Lushnjë, kde se však střetl s legitimní armádou a byl snadno poražen.[2]
V roce 1938 žilo ve Fieru 21 tisíc obyvatel.[3]
V roce 1965 mělo město 20 tisíc obyvatel. O dvacet let později se tento počet zvýšil na 35 tisíc. Od roku 1957 je město napojeno na albánskou železniční síť, a to prostřednictvím trati do Rrogozhinë. Pro potřeby stále rostoucího počtu obyvatel byl střed města přebudován. Původní nízké domy nahradily unifikované několikapatrové bloky, které jsou typické v řadě albánských měst. V samotném středu města nezůstaly starší nebo významnější památky. Po druhé světové válce bylo realizováno odvodnění roviny Myzeqe. V roce 1989 mělo město kolem 45 000 obyvatel.
V současné době je Fier průmyslovým městem; je zde zpracována především ropa, vyráběny chemické látky a paliva. Zastaralý průmysl, budovaný v dobách socialistické Albánie, je v současné době zdrojem značného znečištění oblasti. Hlavní průmyslový závod se nachází jižně od města.
Po roce 1991 a změně společenských poměrů v Albánii došlo k poklesu významu průmyslu a do popředí se v oblasti zaměstnanosti dostal obchod a služby. Znovu bylo povoleno náboženství a ve Fieru vznikly v 90. letech nové náboženské budovy; jak kostel, tak i mešity. Vzniklo nové obchodní centrum ve středu města.
Ekonomika
Rovinatá krajina severně a západně od Fieru je intenzivně využívána, tvoří ji široké lány, kterými procházejí různé zavlažovací kanály. V okolí se z hlediska zemědělství pěstují především olivy a vyrábí olivový olej.
Do Fieru má být zaveden Transjadranský plynovod.
Doprava
Fier je napojen na albánskou železniční síť. Pro ní představuje jeden z dopravních uzlů; z Fieru vedou tratě do Rrogozhinë, do Vlory a do Ballshe.
Od roku 2020 jej také severním a západním směrem obchází dálnice A2 směřující z Tirany do Vlory. Městskou dopravu ve Fieru zajišťují především autobusy.
Turistika a kulturní památky
V samotném středu města se nachází ortodoxní kostel zasvěcený sv. Jiří.
Turistický průmysl se soustředí především na kulturní památky v okolí města Fieru. Ať se už jedná o samotnou lokalitu Apollonia s řadou pozůstatků Římské říše, klášter Ardenica, hrad Bashtova nebo přírodní památky na pobřeží Jaderského moře, žádný z navštěvovaných objektů se nenachází v samotném Fieru.
Známé osobnosti
- Ermal Meta – albánský zpěvák
- Jani Minga – učitel
- Liri Gero – komunistický aktivista
- Qemal Bey Vrioni – politik
- Besa Kokëdhima – zpěvačka
- Eleni Foureira – zpěvačka a tanečnice
- Jakov Xoxa – albánský spisovatel
- Helena Kadare – albánská spisovatelka
- Hasna Xhukiçi – Miss Universe Albania 2009
- Odise Roshi – fotbalista
- Keidi Bare – fotbalista
- Rovena Stefa – zpěvačka
- Redi Kaçanolli (* 2004), fotbalista
Reference
- ↑ VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. : I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 126. (angličtina)
- ↑ VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. : I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 133. (angličtina)
- ↑ VINAŘ, Josef. Albanie - Úvahy o postavení Albanie ve světě, o jejích dějinách a zemi, o albánské politice, národním hospodářství a albánské kultuře. Praha: Československo-albánská společnost, 1938. 154 s. S. 67. (čeština)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fier na Wikimedia Commons
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
