František Peřina
František Peřina jako generálporučík ve výslužbě, 2005
Narození	8. dubna 1911 Morkůvky, Markrabství moravské, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. května 2006 (ve věku 95 let) Praha, Česko
Národnost	Češi
Civilní činnost	soustružník v První brněnské strojírně, živnostník (výrobce laminátových člunů), zaměstnanec Weber Aircraft Corp.
Vojenská kariéra
Hodnost	Squadron Leader/major letectva (generálporučík ve výslužbě)
Doba služby	1929–1949 1949–1954 (Royal Air Force)
Sloužil	Československo Československo Francie Francie Spojené království Spojené království Československé státní zřízení v exilu
Složka	Československé letectvo (1929-1949) Cizinecká legie (1939) Armée de l'air (1939-1940) Royal Air Force (1940-1945, 1949-1954)
Jednotka	5. pozorovací letka 34. stíhací letka 36. stíhací letka 52. stíhací letka Groupe de Chasse I/5 312. (československá) peruť RAF Exeter Sector Inspektorát československého letectva ve Velké Británii Vojenské letecké učiliště Prostějov
Velel	Sector Gunnery Leader Ibsley Sector Gunnery Leader Turnhouse Sector Gunnery Leader Coltishall Letecká střelnice Malacky
Války	druhá světová válka
Bitvy	bitva o Francii bitva o Británii
Vyznamenání	Řád Bílého lva Československý válečný kříž 1939 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile za zásluhy I. stupně Pamětní medaile československé armády v zahraničí důstojník řádu Čestné legie Francouzský válečný kříž 1939-1945 se čtyřmi palmami, dvěma stříbrnými a dvěma zlatými hvězdami Hvězda 1939–1945, se štítkem za účast v bitvě o Británii Evropská hvězda leteckých osádek
multimediální obsah na Commons

František Peřina (8. dubna 1911 Morkůvky – 6. května 2006 Praha) byl československý bojový pilot, generálporučík, letecké eso druhé světové války přezdívaný Generál nebe. Český válečný hrdina, který se proslavil v bojích proti nacistické Luftwaffe ve Francii a Velké Británii, a po únoru 1948 politický exulant.

Mládí

Narodil se v obci Morkůvky, okres Břeclav, jako druhý syn v rodině Josefa a Kateřiny Peřinových. Po vychození měšťanské školy v Kloboukách se na tříleté odborné pokračovací škole v Brně vyučil soustružníkem a poté pracoval v První brněnské strojírně. V roce 1929 se přihlásil k pilotnímu výcviku do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově, kam nastoupil 1. října 1929.^[1]

Letcem v československé armádě

Po absolvování Školy pro odborný dorost letectva Vojenského leteckého učiliště 28. července 1931 narukoval k Leteckému pluku 2 v Olomouci, kde létal jako pilot pozorovacích Aero A-11 u jeho 5. pozorovací letky, než v roce 1932 prodělal výcvik pilota stíhacích letounů. Díky svému vynikajícímu pilotnímu umění byl v roce 1937 vybrán k reprezentaci Československa na IV. mezinárodním leteckém mítinku v Curychu.^{[p 1]}

V roce 1938 dosáhl hodnosti rotmistr. Dne 24. června 1939 uzavřel sňatek s Annou Klimešovou, a již následujícího dne se vydal na cestu z Protektorátu, aby se připojil ke vznikajícímu odboji. Nejprve se dostal do Polska a 29. července se odtud vydal do Francie s transportem československých vojáků na lodi Chrobry.

Ve Francii vstoupil do Cizinecké legie, po vypuknutí války byl na základně Francouzského letectva v Chartres přeškolen na Curtissy Hawk 75 a v prosinci 1939 poslán ke GC I/5.

Za války

František Peřina se během bitvy o Francii již 11. května 1940 stal prvním československým esem války,^[2] a s jedenácti jistými a dvěma pravděpodobnými sestřely byl po kapitánu Aloisi Vašátkovi druhým nejúspěšnějším československým stíhačem bitvy.^[3]

Ve francouzském letectvu působil pod krycím jménem „Rinope“, vzniklým přesmyčkou jeho příjmení.^[4]

Po německém útoku zaznamenal šňůru vítězství, např. 10. května 1940 sestřelil 4 bombardéry Do 17, o den později He 111 a hned 12. května další dva Ju 87 jistě a dva pravděpodobně. Za tyto úspěchy byl i bez příslušného vzdělání povýšen do čs. hodnosti poručík letectva, což byl vůbec první takový případ u československého válečného letectva.^[3] Na začátku června 1940 byl sestřelen nad Paříží a vážně zraněn. Z nemocnice se mu povedlo utéct a v srpnu 1940 dorazil do Velké Británie, kde byl v září zařazen ke 312. peruti. Bitvy o Británii se sice zúčastnil (peruť měla za úkol bránit Liverpool), ale již 15. září 1940 musel absolvovat operaci akutního zánětu slepého střeva a k bojové činnosti se mohl vrátit až v době, kdy již aktivity Luftwaffe nad Británií utichly,^[1] a své skóre rozšířil až v půlce roku 1942, na jehož konci dokončil operační turnus a do bojového létání se již nevrátil. Díky svému vynikajícímu střeleckému umění měl na starosti střelecký výcvik, později pracoval na Inspektorátu čs. letectva. Za svou leteckou kariéru získal 12 sestřelů jistě, 2 pravděpodobně a 1 poškozený, čímž se zařadil na místo čtvrtého nejúspěšnějšího československého stíhače.^[1]

Věhlas a úctu si vysloužil zejména tehdy, když zcela sám zaútočil na skupinu letadel Luftwaffe, aby ochránil zbylé bombardéry ze své letky. „Přesila byla neúměrná, myslel jsem si, že budu zabit. Ve válce se ale uvažuje jinak – na vás nezáleží,“ komentoval své počínání v jednom z rozhovorů sám hrdina. Manévr odnesl prostřeleným předloktím a 16 střepinami v pravé noze.

V emigraci

Po válce se usadil v Malackách, kde velel vojenské letecké střelnici. Nejtěžší období Peřina zažil s příchodem komunismu v únoru 1948. 1. března 1949 byl z politických důvodů postaven mimo službu a v dubnu se pak rozhodl odejít znovu do exilu, a společně s manželkou a kamarádem uletěl na sportovním letounu M-1C Sokol z Chocně do americké zóny obsazeného Německa.^[1] Po několika letech strávených opět v britské RAF a v Kanadě se nakonec usadil ve Spojených státech, kde se podílel mimo jiné na navrhování sedadel do kosmického programu Gemini a do proudového letadla Boeing 747.

Návrat do vlasti

Do Česka se vrátil až v roce 1993. Poté byl účastníkem mnoha besed pro veřejnost, žáky i studenty. Byl pravidelným účastníkem setkání studentů a pracovníků ČVUT s letci RAF organizovaných po listopadu 1989 Masarykovou akademií práce, strojní společností na ČVUT v Praze a Evropským hnutím v ČR ve velké posluchárně 256 v Dejvicích. V rodné vlasti se mu následně konečně dostalo plného uznání. Prezident Václav Havel mu propůjčil státní vyznamenání – Řád Bílého lva za vynikající bojovou činnost, prezident Václav Klaus mu při příležitosti jeho 95. narozenin v dubnu 2006 udělil čestnou plaketu. Kromě toho získal Peřina řadu dalších domácích i zahraničních ocenění, například nejvyšší francouzské vyznamenání – Řád čestné legie.^{[p 2]} V roce 2000 založil společně s Martinem Stáhalíkem a Milanem Mikuleckým Historickou letku republiky československé.

Dne 21. dubna 2006 byl převezen k hospitalizaci do pražské Ústřední vojenské nemocnice. Peřina zemřel 6. května 2006 na následky chronického onemocnění a celkové vyčerpání organismu. Jeho manželka Anna Peřinová-Klimešová, během války vězněná nacisty, zemřela o několik týdnů dříve.

Chronologický přehled hodnosti

Není-li uvedeno jinak, jedná se o hodnost dosaženou v československých ozbrojených silách.

• vojín – 28. 7. 1931
• svobodník – 20. 9. 1931
• desátník – 1. 9. 1932
• četař – 15. 12. 1933
• rotmistr letectva z povolání – 1. 7. 1938^[1]
• sergent (Armée de l'air) – 30. 11. 1939
• poručík letectva – k 12. 5. 1940^[1]
• Pilot Officer (RAF Volunteer Reserve) – 17. 8. 1940^[1]
• Flying Officer (RAF VR) – 17. 8. 1941
• nadporučík letectva – 7. 3. 1942
• Acting^{[p 3]} Flight Lieutenant (RAF VR) – 18. 8. 1942
• Acting Squadron Leader (RAF VR) – 25. 3. 1943
• kapitán letectva – 7. 3. 1945
• štábní kapitán letectva – 1. 10. 1946
• major letectva – 1. 3. 1948
• Aircraftman 2 Class (RAF) – 1949^{[p 4]}
• vojín – 1. 9. 1949 (degradován v nepřítomnosti)
• Flying Officer (RAF) – 15. 12. 1949^[1]
• plukovník ve výslužbě – 1990
• generálmajor v. v. (AČR) – 30. 6. 1994
• generálporučík v. v. (AČR) – 3. 5. 2001

Vyznamenání

• 1940 Řád čestné legie, V. třída – rytíř
• 1940 Československý válečný kříž 1939
• 1940 Válečný kříž
• 1941 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• 1943 Československý válečný kříž 1939 udělen podruhé
• 1943 Československý válečný kříž 1939 udělen potřetí
• 1945 Hvězda 1939–1945^[5]
• 1945 Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
• 1945 War Medal 1939-1945^[6]
• 1945 Air Crew Europe Star^[7]
• 1946 Československý válečný kříž 1939 udělen počtvrté
• 1946 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, udělen podruhé 23. 9.
• 1946 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, udělen potřetí 26. 10.
• 1995 Řád čestné legie, IV. třída – důstojník
• 1997 Řád Bílého lva, IV. třída – vojenská skupina
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítkem Francie a Velká Británie

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• FAJTL, František. Generál nebe : podle vyprávění čs. válečného stíhače Františka Peřiny a jeho manželky Anny. 2. vyd. Praha: Ostrov, 2002. 223 s. ISBN 80-86289-22-2. 

Externí odkazy

Tento seznam externích odkazů potřebuje upravit.

Můžete pomoci Wikipedii tím, že doplníte relevantní vnější odkazy, rozepíšete stávající, případně odstraníte nevyhovující. Inspiraci k vylepšení může přinést stránka Wikipedie:Externí odkazy.

---

Konkrétní problémy: Redukovat počet externích odkazů, např. informace z odkázaných stránek doplnit do článku a odkázané stránky uvést jako reference.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Peřina na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Peřina
• Rozhovor pro BBC z května 2002
• Audio rozhovor z roku 2003
• Článek na Aktuálně.cz včetně videa
• Základní škola Františka Peřiny
• Debata o Františku Peřinovi Archivováno 27. 12. 2006 na Wayback Machine. ze 6. května 2006 – filmový dokument
• Pohřeb generála Františka Peřiny Archivováno 2. 2. 2007 na Wayback Machine. 22. května 2006 – záznam přímého přenosu
• čeští stíhací piloti v Grippenech nad Morkůvkami uctívají jeho památku
• O Františku Peřinovi na stránce Historické letky republiky československé
• Když má člověk umřít, ať je trochu mladej! Poslední rozhovor pro Katolický týdeník 19/2006
• Technet.cz: František Peřina musel po Únoru 48 uletět z vlasti sportovním Sokolem
• Válka.cz, František Peřina