Miami Masters
Miami Open presented by Itaú
Hard Rock Stadium v Miami Gardens na Floridě
Založeno	1985
Odehráno	Miami Open 2024
Místo	Delray Beach (1985) Boca Raton (1986) Key Biscayne (1987–2018) Miami Gardens (od 2019) Florida, Spojené státy americké Spojené státy americké
Dějiště	Laverovo mezinárodní centrum (1985) Boca West Resort and Club (1986) Tennis Center at Crandon Park (1987–2018) Hard Rock Stadium (od 2019)
Souřadnice	25°42′29″ s. š., 80°9′32″ z. d.
Povrch	tvrdý – Laykold / venku
Soutěže	96 dvouhra (48 kval.) / 32 čtyřhra
Období	březen
Ředitel	James Blake
ATP Tour
1985	World Series (Grand Prix)
1986–1989	Championship Series (Grand Prix)
1990–1992	Series Single Week
1993–1999	Super 9
2000–2008	Masters Series
2009–	ATP Tour Masters 1000
Dotace	10 404 205 USD
WTA Tour
1985–1987	VS World Championship Series
1988	Category 6
1989	Category 5
1990–2008	Tier I
2009–2020	Premier Mandatory
2021–	WTA 1000
Dotace	8 770 480 USD
www.miamiopen.com Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miami Masters, oficiálně Miami Open presented by Itaú, je tenisový turnaj hraný profesionálních okruzích mužů ATP Tour a žen WTA Tour ve floridském Miami Gardens. Založen byl roku 1985 v Delray Beach, druhý ročník proběhl v palmbeachském Boca Raton a mezi sezónami 1987–2018 se konal v ostrovním městě Key Biscayne. V roce 2019 se přestěhoval na kurty miamského víceúčelového komplexu Hard Rock Stadium do Miami Gardens. Centrální dvorec má kapacitu 13 800 diváků a Grandstand do svých ochozů pojme 5 000 návštěvníků.^[1]

Miami Masters se stal prvním turnajem mimo grandslam, který mužům i ženám nabídl stejné finanční odměny, poprvé roku 1989 a po opuštění tohoto klíče se k vyrovnaným výdělkům natrvalo vrátil v roce 2006. Dalším primátem na okruzích ATP Tour a WTA Tour bylo první použití jestřábího oka pro elektronickou kontrolu dopadu míčů v sezóně 2006.^[2][3] V roce 1999 získala vlastnictví turnaje společnost IMG, která odkoupila práva od zakladatele Butche Buchholze.

Do roku 2018 probíhal na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem Tenisového centra v Crandon Parku. Položený Laykold byl kritizován jako nejpomalejší tvrdý povrch na okruhu, znamenající dlouhé vyčerpávající výměny za vysokých teplot a vlhkosti vzduchu.^[4][5]

Miami Masters je svázán s druhou velkou březnovou událostí Indian Wells Masters, která mu předchází. Vyjma grandslamu se spolu s turnaji v Římě, Madridu a Šanghaji tyto události hrají jako jediné déle než týden. Do dvouher nastupuje 96 singlistů a čtyřher se účastní 32 párů.^[6][7] Kalifornský turnaj rozšířil startovní pole na 96 singlistů v roce 2004. Vítězství v Indian Wells a Miami během jedné sezóny získalo označení „Sunshine double“ (sluneční double), jež se podařilo ve dvouhře získat jedenácti tenistům.^[8] Mezi lety 1985–1989 se konala také smíšená soutěž.

Mužská část je součástí devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000. Ženská polovina náleží do kategorie WTA 1000. V letech 1985–1989 hráli muži v rámci okruhu Nabisco Grand Prix, a po založení ATP Tour v roce 1990 se událost stala součástí této túry. Ženská část se od počátku konala na okruhu WTA Tour, nejdříve mezi sezónami 1985–1987 jako díl kategorie Virginia Slims World Championship Series.

Historie

Vznik a 80. léta

Myšlenka na uspořádání mezinárodního tenisového turnaje v Miami vznikla v 60. letech dvacátého století, kdy tenisté, jakými byli Jack Kramer, Pancho Gonzales, Frank Sedgman či Butch Buchholz, hráli nejen na floridských stadionech v nevyhovujících podmínkách nedostatečně osvětlených hal výstavišť. Buchholz, člen tzv. „handsome eight“ (osmi statných), skupiny spojené se vznikem okruhu World Championship Tennis, ukončil kariéru pro tenisový loket v roce 1970.^[3] Následně se zaměřil na prosazování myšlenky velkého miamského turnaje, který by se stal prvním majorem sezóny (Australian Open v té době probíhal až v prosinci) a zamýšlený turnaj prezentoval jako „Zimní Wimbledon“.^[9][3]

V roce 1980, kdy byl Buchholz výkonným ředitelem hráčské asociace ATP, se dohodl s viceprezidentem společnosti Thomas J. Lipton Company na sponzoringu připravovaného dvoutýdenního turnaje, s pětiletým kontraktem a každoroční dotací 1,5 milionu dolarů.^[3] Buchholz učinil dohody s ATP a ženskou tenisovou asociací WITA, od nichž získal práva na 15 let za poskytnutí části výnosů z prodeje vstupenek, reklamy a vysílacích práv. Záměr vzniku turnaje veřejně oznámil během French Open 1983.^[3]

Buchholz pro turnaj získal vrchního rozhodčího z Wimbledonu Alana Millse a módního návrháře Teda Tinlinga do funkce ředitele protokolu.^[9] Vyšším rozpočtem, než miamská akce s 1,8 milionem dolarů, disponovaly pouze Wimbledon a US Open. Debutový ročník se uskutečnil během února 1985 v Laverově mezinárodním tenisovém centru v Delray Beach,^[2] ležícím 50 mil severně od Miami za účasti 84 mužů z elitní světové stovky žebříčku ATP a 97 žen z první stovky žebříčku WTA. Premiérový zápas byl odehrán 4. února 1985 a první míček v něm získala Bulharka Manuela Malejevová, která vyřadila Řekyni Angeliki Kanellopoulouvou.^[3][10] Televizní přenos všech semifinále odvysílala ESPN a finále pak stanice ABC. Návštěvnost dosáhla výše 125 817 diváků. Miami Masters 1985 vyhráli Američané Tim Mayotte a Martina Navrátilová. Mayotte se stal prvním nenasazeným šampionem a do triumfu Clijsterové v roce 2005 jediným.^[10] Turnaj kopíroval formát grandslamu, když do dvouher nastupovalo 128 singlistů a čtyřher se účastnilo 64 párů. Na programu byla do roku 1989 i smíšená soutěž.^[3]

Pro finanční problémy Laverova centra byl v roce 1986 turnaj přemístěn do klubu Boca West Resort ve floridském Boca Raton,^[2] oddílu vlastněném společností Arvida.^[3] Vítězi Miami Masters 1986 se stali Čechoslovák Ivan Lendl a Američanka Chris Evertová. Arvida však areál odprodala a s nalezením nového dějiště Buchholzovi pomohl prezident WTA Merrett Stierheim, který zároveň působil jako manažer floridského okresu Miami-Dade County. Nejdříve byly zvažovány lokace ve Flamingo Parku, Tropical Parku a Amelia Earhart Parku, než padla volba na Miami-Dade County Park v ostrovním městě Key Biscayne,^[2] spojeném s miamským pobřežím mostem Rickenbacker Causeway.^[3][11] Třetí ročník Miami Masters 1987 se tak uskutečnil na dvorcích Crandon Parku, kde v průběhu dalších let vzniklo plnohodnotné Tenisové centrum. Trofej si odvezl další československý hráč Miloslav Mečíř po finálovém vítězství nad obhájcem titulu a krajanem Lendlem. Jednalo se o jedinou Mečířovu výhru nad Lendlem ze šesti odehraných utkání během kariéry.^[12] Také ženská obhájkyně Evertová v závěrečném duelu nestačila na německou tenistku Steffi Grafovou. Televizní přenos byl vysílán do třiceti jedna zemí.^[3]

90. léta

Miami Masters 1990 zaznamenal změnu formátu snížením počtu singlistů na 96 hráčů. Jednalo se o jediný turnaj s tímto počtem startujících v profesionálním tenisu. Ročník ovládli teenageři, 19letý Američan Andre Agassi a 16letá jugoslávská hráčka Monika Selešová. Oba se stali nejmladšími vítězi v historii turnaje.^[3] Na Miami Masters 1991 se Selešová stala druhou dvojnásobnou šampionkou. Celkové vítězství pro Američana Jima Couriera znamenalo premiérový posun do elitní světové desítky žebříčku ATP. Miami Masters 1993 postihlo nejméně příznivé počasí v historii turnaje, když přečkalo tzv. vichřici století. Čtyři dny se nehrálo. Vítězný americký tenista Pete Sampras se dva týdny po zisku titulu stal poprvé světovou jedničkou. Během Miami Masters 1994 došlo 11. března k otevření dostavěného nového areálu s centrálním dvorcem „Stadium Court“ pro 14 tisíc diváků. První zápas na centru vyhrála Karin Kschwendtová nad Kathy Rinaldiovou.^[10] V utkání třetího kola mezi Agassim a Borisem Beckerem vyvolal Němec rozruch, když předal raketu sběračce míčů Stephanii Flaghertyové. Dívka s Agassim výměnu vyhrála, ovšem Američan postoupil do další fáze po dvousetové výhře nad Beckerem.^[13][3]

Na Miami Masters 1995 se stala prvním čtyřnásobným šampionem turnaje Steffi Grafová a rekord posunula pátou trofejí o rok později. V září 1995 prohlášení oznamovalo, že jeden ročník bude nadále trvat 11 dní a v prosinci téhož roku bylo uvedeno, že se mužské finále vrátí k formátu na tři vítězné sady. Švýcarka Martina Hingisová přehrála v závarečném duelu Miami Masters 1997 bývalou světovou jedničku Selešovou za pouhých 43 minut a bodový zisk ji premiérově v kariéře katapultoval do čela světové klasifikace. V 16 letech se stala nejmladší světovou jedničkou v historii tenisu.^[14] Mezi muži triumfoval Rakušan Thomas Muster, který tak využil šanci osm let od okamžiku, kdy musel před finále 1989 proti Lendlovi odstoupit. Dvě hodiny po tehdejší semifinálové výhře utrpěl vážné zranění kolenních vazů, když do automobilu naboural řidič druhého vozidla, s následným téměř půlročním výpadkem.^[15][16][3]

Během Miami Masters 1998 zorganizoval Buchholz k 30letému výročí open éry znovuspojení členů „osmi statných“ z doby okruhu WCT. V mužské dvouhře se Steve Campbell stal prvním kvalifikantem, jemuž se podařilo postoupit do čtvrtfinále. Dvacátá třetí nasazená Ruska Anna Kurnikovová pak jako vůbec první tenistka na okruhu WTA vyřadila čtyři hráčky elitní světové desítky na jediném turnaji,^[3] a to světovou pětku Selešovou, devítku Martínezovou, dvojku Davenportovou a konečně osmičku Sánchezovou Vicariovou,^[17] než v třísetovém finále podlehla jedenácté v pořadí Venus Williamsové. Trofej pro Chilana Marcela Ríose po výhře nad Agassim znamenala, že se stal první singlovou světovou jedničkou z Latinské Ameriky.^[18] V srpnu 1998 majitel práv turnaje Buchholz oznámil, že se generálním sponzorem od sezóny 2000 stane společnost Ericsson.^[3] Na Miami Masters 1999 zavítalo nejsilnější startovní pole, když se dvouher zúčastnilo 47 mužů z první padesátky žebříčku ATP a 48 žen z elitní padesátky žebříčku WTA. Venus a Serena Williamsovy postoupily do prvního sesterského finále dvouhry od premiérového ročníku žen ve Wimbledonu 1884, v němž se střetly Lillian a Maud Watsonovy.^[19] Starší ze sourozenkyň Venus Williamsová zvítězila. V červnu 1999 pak Buchholz sdělil, že jeho rodina prodala pořadatelská práva společnosti IMG.^[3]

První desetiletí 21. století

Miami Masters 2000 byl poprvé hrán pod názvem Ericsson Open. První vítězný zápas na okruhu ATP Tour vybojoval 24. března 2000 sedmnáctiletý americký junior Andy Roddick, jenž vyřadil Fernanda Verdasca.^[3] Na třetí miamský triumf dosáhl Pete Sampras, který ve zbývající kariéře vyhrál ještě dva grandslamy. Od Miami Masters 2001 činila délka turnaje dvanáct dní a rekordní čtvrtou trofej si mezi muži připsal Andre Agassi. Na Miami Masters 2002, probíhajícím premiérově jako NASDAQ-100 Open, zakončil osmnáctileté období ve funkci ředitele turnaje Buchholz. Jako předseda organizačního výboru však pokračoval až do roku 2010,^[2] kdy byly trofeje pro vítěze pojmenovány na jeho počest „Butch Buchholz Championship Trophy“.^[3] Agassi pátým titulem vyrovnal maximum Grafové. Mezi ženami poprvé zvítězila Serena Williamsová.^[3]

V roli nového ředitele vstoupil do Miami Masters 2003 dosavadní viceprezident turnaje Adam Barrett, jenž funkci vykonával do roku 2018.^[2] Nový rekordní zápis ustavil šestým titulem Agassi, když dobyl hattrick. Finále bylo přenášeno také na newyorském Times Square.^[3] Naopak potřetí v řadě odešla z finále poražena Jennifer Capriatiová, když v repríze závěrečného duelu nestačila na Serenu Williamsovou. Miami Masters 2005 poznalo první nenasazenou šampionku, jíž se stala Belgičanka Kim Clijstersová.^[10] V sedmi zápasech ztratila jen 27 gamů. V pětisetovém finálovém dramatu mužů vrátil Roger Federer rok starou porážku z osmifinále Rafaelu Nadalovi a za 3.42 hodin získal první miamský titul. Oba se tak na túře ATP vůbec poprvé střetli ve finále.^[20] Utkání bylo turnajem následně označeno za nejlepší finále v jeho historii.^[3]

Na Miami Masters 2006 došlo k vyrovnání finančních odměn mužů a žen,^[2] poprvé od roku 1989, s částkou 533 500 dolarů pro vítěze dvouher.^[3] Premiéru na okruzích ATP Tour a WTA Tour zaznamenalo jestřábí oko instalované na centrkurtu,^[21] které se následně rozšířilo na turnaje US Open Series^[21] a v Evropě bylo poprvé použito téhož roku během moskevského Kremlin Cupu. První zápas s elektronickým zařízením pro snímání dopadu míčů v historii profesionálního tenisu odehrála Jamea Jacksonová proti Ashley Harkleroadové, když zvítězila po více než třech hodinách.^[3] Jacksonová se stala první tenistkou, která si po 57 minutách hry vyžádala „challenge“, ovšem kontrola potvrdila verdikt rozhodčí. Během ročníku 2006 došlo celkem k 161 výzvám, z nichž 53 vedlo ke změně původního rozhodnutí. Šampiony se stali Federer a Ruska Světlana Kuzněcovová.^[3]

Pozice generálního sponzora se na Miami Masters 2007 poprvé ujala firma Sony Ericsson Mobile Communications, při poloviční držbě práv jejích odloučených divizí Sony Corporation a Ericssonu. Poté, co Serena Williamsová v úvodní sadě finále neuhrála žádný game, předvedla největší obrat turnaje a duel se světovou jedničkou Justine Heninovou dovedla k zisku čtvrté trofeje. Debutový triumf dosáhl 19letý srbský teenager Novak Djoković, jenž se jako desátý nasazený stal nejníže takto postaveným vítězem od roku 1991 a Jima Couriera, který vyhrál z pozice turnajové třináctky. Poražený finalista Guillermo Cañas se jako první kvalifikant v Miami^[3] probojoval až do závěrečného boje o titul.^[10]

Druhé a třetí desetiletí 21. století

Miami Masters 2015 se uskutečnilo poprvé pod názvem Miami Open presented by Itaú, když japonskou firmu Sony v roli hlavního partnera vystřídala největší latinskoamerická soukromá banka Itaú, se čtyřletým kontraktem 2015–2019. Skot Andy Murray během ročníku vyhrál 500. zápas na okruhu ATP a ve finále podlehl Djokovićovi, jenž si odvezl pátou trofej. Serena Williamsová na cestě za rekordním osmým titulem^[10] dosáhla již 700. vítězného utkání na okruhu WTA Tour.^[3] Na Miami Masters 2016 se Djoković stal druhým mužským šampionem tří ročníků v řadě po Agassim a zároveň vyrovnal jeho rekord šesti trofejí.^[22][3] Ženskou dvouhru potřetí ovládla Běloruska Viktoria Azarenková. Miami Masters 2017 pak potřetí opanoval Roger Federer, který v závěrečném duelu zdolal Nadala. Dvojice se tak na americké půdě střetla v prvním finále od Miami Masters 2005.^[23][24] Mezi ženami si premiérovou trofej zajistila Johanna Kontaová, jakožto první britská vítězka turnaje.^[25][3]

Na Miami Masters 2018 se ředitelem stal bývalý hráč první světové pětky James Blake, který funkci převzal od Adama Barretta. Ten i nadále zůstal výkonným viceprezidentem turnaje.^[26] Poprvé od roku 2004 zvítězili v obou singlových soutěžích Američané, 32letý John Isner jako vůbec nejstarší šampion prvního kariérního mastersu ve dvouhře a mezi ženami Sloane Stephensová.^[27]

V roce 2019 se dějiště turnaje přesunulo z Crandon Parku do areálu Hard Rock Stadium v Miami Gardens. Čtvrtou trofej si odvezl Roger Federer. Ženskou dvouhru ovládla Australanka Ashleigh Bartyová, která trofej obhájila na Miami Masters 2021 již v pozici světové jedničky.^[28] Mezi muži ročník 2021 vyhrál Hubert Hurkacz, čímž se stal vůbec prvním polským šampionem ve dvouhře série masters.^[29] V sezóně 2020 byl turnaj zrušen kvůli koronavirové pandemii. Prvním mužským šampionem ze Španělska se v roce 2022 stal Carlos Alcaraz, jenž v 18 letech, 10 měsících a 29 dnech představoval třetího nejmladšího vítěze celé série Masters od roku 1990. Překonal tak turnajový věkový rekord 19letého Djokoviće, jenž v Miami triumfoval v sezóně 2007.^[30] Iga Świąteková ovládla ročník 2022, čímž jako čtvrtá a nejmladší žena zkompletovala Sunshine double. Ve 20 letech se jako první Polka premiérově posunula do čela světového žebříčku.^[31][32] Poražená finalistka Naomi Ósakaová se z pozice 77. hráčky žebříčku stala vůbec nejníže postavenou finalistkou turnaje v historii.^[33] První českou a druhou nejstarší šampionkou ve dvouhře se v roce 2023 stala 33letá Petra Kvitová.^[34] Ročník 2024 ovládla floridská rodačka Danielle Collinsová, která se z pozice 53. hráčky žebříčku stala nejníže postavenou i druhou nenasazenou šampionkou. Ve 30 letech představovala druhou nejstarší držitelku prvního titulu v úrovni WTA 1000 a třetí debutovou vítězku starší 30 let v Miami.^[35][36]

Vývoj názvu turnaje

Přehled finále

Mužská dvouhra

Rok	vítěz	finalista	výsledek	název
1985	Tim Mayotte	Scott Davis	4–6, 4–6, 6–3, 6–2, 6–4	Lipton International Players Championship
1986	Ivan Lendl	Mats Wilander	3–6, 6–1, 7–6(7–5), 6–4
1987	Miloslav Mečíř	Ivan Lendl	7–5, 6–2, 7–5
1988	Mats Wilander	Jimmy Connors	6–4, 4–6, 6–4, 6–4
1989	Ivan Lendl (2)	Thomas Muster	bez boje
1990	Andre Agassi	Stefan Edberg	6–1, 6–4, 0–6, 6–2
1991	Jim Courier	David Wheaton	4–6, 6–3, 6–4
1992	Michael Chang	Alberto Mancini	7–5, 7–5
1993	Pete Sampras	MaliVai Washington	6–3, 6–2	Lipton Championship
1994	Pete Sampras (2)	Andre Agassi	5–7, 6–3, 6–3
1995	Andre Agassi (2)	Pete Sampras	3–6, 6–2, 7–6(7–3)
1996	Andre Agassi (3)	Goran Ivanišević	3–0skreč
1997	Thomas Muster	Sergi Bruguera	7–6(8–6), 6–3, 6–1
1998	Marcelo Ríos	Andre Agassi	7–5, 6–3, 6–4
1999	Richard Krajicek	Sébastien Grosjean	4–6, 6–1, 6–2, 7–5
2000	Pete Sampras (3)	Gustavo Kuerten	6–1, 6–7(2–7), 7–6(7–5), 7–6(10–8)	Ericsson Open
2001	Andre Agassi (4)	Jan-Michael Gambill	7–6(7–4), 6–1, 6–0
2002	Andre Agassi (5)	Roger Federer	6–3, 6–3, 3–6, 6–4	NASDAQ-100 Open
2003	Andre Agassi (6)	Carlos Moyà	6–3, 6–3
2004	Andy Roddick	Guillermo Coria	6–7(2–7), 6–3, 6–1skreč
2005	Roger Federer	Rafael Nadal	2–6, 6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–3, 6–1
2006	Roger Federer (2)	Ivan Ljubičić	7–6(7–5), 7–6(7–4), 7–6(8–6)
2007	Novak Djoković	Guillermo Cañas	6–3, 6–2, 6–4	Sony Ericsson Open
2008	Nikolaj Davyděnko	Rafael Nadal	6–4, 6–2
2009	Andy Murray	Novak Djoković	6–2, 7–5
2010	Andy Roddick (2)	Tomáš Berdych	7–5, 6–4
2011	Novak Djoković (2)	Rafael Nadal	4–6, 6–3, 7–6(7–4)
2012	Novak Djoković (3)	Andy Murray	6–1, 7–6(7–4)
2013	Andy Murray (2)	David Ferrer	2–6, 6–4, 7–6(7–1)	Sony Open Tennis
2014	Novak Djoković (4)	Rafael Nadal	6–3, 6–3
2015	Novak Djoković (5)	Andy Murray	7–6(7–3), 4–6, 6–0	Miami Open presented by Itaú
2016	Novak Djoković (6)	Kei Nišikori	6–3, 6–3
2017	Roger Federer (3)	Rafael Nadal	6–3, 6–4
2018	John Isner	Alexander Zverev	6–7(4–7), 6–4, 6–4
2019	Roger Federer (4)	John Isner	6–1, 6–4
2020	zrušeno kvůli epidemii koronaviru
2021	Hubert Hurkacz	Jannik Sinner	7–6(7–4), 6–4
2022	Carlos Alcaraz	Casper Ruud	7–5, 6–4
2023	Daniil Medveděv	Jannik Sinner	7–5, 6–3
2024	Jannik Sinner	Grigor Dimitrov	6–3, 6–1

Ženská dvouhra

Copyright.sk © 2024

Rok	vítězka	finalistka	výsledek	název
1985	Martina Navrátilová	Chris Evertová	6–2, 6–4	Lipton International Players Championship
1986	Chris Evertová	Steffi Grafová	6–4, 6–2
1987	Steffi Grafová	Chris Evertová	6–1, 6–2
1988	Steffi Grafová (2)	Chris Evertová	6–4, 6–4
1989	Gabriela Sabatini	Chris Evertová	6–1, 4–6, 6–2
1990	Monika Selešová	Judith Wiesnerová	6–1, 6–2
1991	Monika Selešová (2)	Gabriela Sabatini	6–3, 7–5
1992	Arantxa Sánchez Vicariová	Gabriela Sabatini	6–1, 6–4
1993	Arantxa Sánchez Vicariová (2)	Steffi Grafová	6–4, 3–6, 6–3	Lipton Championship
1994	Steffi Grafová (3)	Nataša Zverevová	4–6, 6–1, 6–2
1995	Steffi Grafová (4)	Kimiko Dateová	6–1, 6–4
1996	Steffi Grafová (5)	Chanda Rubinová	6–1, 6–3
1997	Martina Hingisová	Monika Selešová	6–2, 6–1
1998	Venus Williamsová	Anna Kurnikovová	2–6, 6–4, 6–1
1999	Venus Williamsová (2)	Serena Williamsová	6–1, 4–6, 6–4
2000	Martina Hingisová (2)	Lindsay Davenportová	6–3, 6–2	Ericsson Open
2001	Venus Williamsová (3)	Jennifer Capriatiová	4–6, 6–1, 7–6(7–4)
2002	Serena Williamsová	Jennifer Capriatiová	7–5, 7–6(7–4)	NASDAQ-100 Open
2003	Serena Williamsová (2)	Jennifer Capriatiová	4–6, 6–4, 6–1
2004	Serena Williamsová (3)	Jelena Dementěvová