P-8 Poseidon
Určení	protiponorkový a protilodní letoun námořní hlídkové letadlo
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Boeing Defense, Space & Security
První let	25. dubna 2009[1]
Zařazeno	listopad 2013
Charakter	Ve službě
Uživatel	US Navy Indické námořnictvo Royal Australian Air Force
Výroba	2009–současnost
Vyrobeno kusů	176 (listopad 2023)
Vyvinuto z typu	Boeing 737 Next Generation
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boeing P-8 Poseidon (dříve nazývaný Multimission Maritime Aircraft nebo MMA) je námořní hlídkový letoun námořnictva Spojených států amerických. Je určen k vedení protiponorkového boje, boje proti hladinovým cílům a provádění elektronického průzkumu (ELINT). Letoun ponese torpéda Mk.54, hlubinné pumy, protilodní střely AGM-84 Harpoon, AGM-84K SLAM-ER, protizemní řízené střely AGM-65 Maverick, protiletadlové řízené střely AIM-9 Sidewinder, nebo upravené AIM-120 AMRAAM. Je také schopen vypouštět a monitorovat sonarové bóje. Je navržen ke spolupráci s bezpilotními letouny v rámci systému „Broad Area Maritime Surveillance“, pro neustálé sledování námořního prostoru. P-8 je vyvíjen divizí společnosti Boeing (Boeing Defense, Space & Security) z civilního letounu Boeing 737-800. Zahraničními uživateli typu jsou Austrálie, Indie, Norsko, Nový Zéland a Spojené království. Do července 2022 bylo zákazníkům předáno 150 těchto letounů.

Americké a australské P-8 budou ve službě spolupracovat s bezpilotními průzkumnými letouny Northrop Grumman MQ-4C Triton.^[2]

Vývoj

Protiponorkový letoun Lockheed P-3 Orion slouží v US Navy od roku 1961. V polovině 80. let 20. století US Navy začalo uvažovat o jejich náhradě, protože v důsledku zvýšení hmotnosti se snížil jejich dolet a výdrž ve vzduchu a přibližoval se i konec životnosti draku letadla. Požadavek námořnictva rovněž zahrnoval snížení provozních nákladů. V roce 1989 námořnictvo objednalo u společnosti Lockheed dva prototypy nového letounu označeného P-7, ale tento projekt byl zrušen.

Společnosti Boeing a Lockheed Martin se zúčastnily nové soutěže, která byla vyhlášena v roce 2000. Lockheed přišel s letounem Orion 21, což byla vylepšená nová verze letounu P-3 s turbovrtulovými motory. Boeing předložil návrh založený na civilním letadle 737-800. Soutěže se zúčastnila i společnost BAE Systems s novou verzí letounu Nimrod MRA4, což byla nejnovější varianta britského námořního hlídkového letadla Hawker Siddeley Nimrod. Avšak BAE svou nabídku stáhla v říjnu 2002, protože si uvědomovala politickou realitu, že zakázka nebude přidělena zahraničnímu výrobci bez partnera v USA.^[3]

Dne 14. května 2004 byl vítězem soutěže vyhlášen návrh společnosti Boeing.^[4] Následující měsíc uzavřelo US Navy se společností Boeing kontrakt na vývoj letounu MMA.^[5] Uvedení do operační služby je plánováno na rok 2013. Projekt předpokládá dodání nejméně 108 letounů pro US Navy^[6] a pravděpodobně další budou dodány dalším státům, které používají letouny P-3. Hodnota projektu je odhadována na 15 miliard dolarů. Jako dodavatelé určitých částí se na projektu podílejí i společnosti Raytheon, Northrop Grumman, Spirit AeroSystems, GE Aviation Systems, Marshall Aerospace, CFMI a BAE Systems.^[7]

Dne 30. března 2005 letouny MMA obdržely označení P-8A.^[8]

Letoun bude součástí systému „Broad Area Maritime Surveillance UAV System“, který bude poskytovat nepřetržité námořní sledování. Systém by měl začít pracovat v roce 2010. Kolem 40 bezpilotních letounů založených na letounu RQ-4 Global Hawk bude do tohoto programu zapojeno.

V polovině roku 2008 námořní velitelství NAVAIR zrušilo požadavek na vybavení letounu P-8A detektorem magnetických anomálií (MAD). Účelem rozhodnutí NAVAIR bylo snížit hmotnost letounu o asi 1 600 kg, což má umožnit větší dolet a vytrvalost ve vzduchu. Verze P-8I určená pro Indické námořnictvo s detektorem magnetických anomálií i nadále počítá. Letoun P-8A bude vybaven i novým senzorem uhlovodíků k vyhledávání ponorek na dieselový pohon a ostatních konvenčně poháněných plavidel.^[9]

První let letounu se uskutečnil 25. srpna 2009.^[1] Druhý 5. června 2009 a třetí vyrobený letoun vzlétl a začal být testován 29. července 2010.^[10] Tyto letouny se ihned zapojily do série letových testů konaných převážně z námořní letecké základny NAS Patuxent River v Marylandu. Využívaly se především k testům souvisejícím s integrací jednotlivých druhů výzbroje. Sonarové bóje byly poprvé vyzkoušeny 15. října 2010, kdy bylo svrženo celkem 6 bójí.^[11] Následně byly vyrobeny tři předsériové exempláře určené k vojskovým operačním zkouškám.

V únoru 2013 byla završena výroba první šestikusové série P-8A, z nichž první vzlétl 7. července 2011. Na základě kontraktů z let 2011–2012 přitom bylo dosud objednáno 24 sériových P-8A. První sériové Poseidony byly od března 2012 předávány na námořní leteckou základnu NAS Jacksonville na Floridě k letce VP-16 „War Eagles“. Druhou operační jednotkou s P-8A se na stejné základně stala letka VP-5 „Mad Foxes“. Námořnictvo zvažuje dodání celkem až 117 strojů tohoto typu.^[12] V prosinci 2013 typ P-8A dosáhl částečné operační schopnosti (IOC, Initial Operational Capability). V této době bylo dodáno celkem 12 sériových P-8A.^[13] V srpnu 2015 stoupl počet americkým námořnictvem objednaných letounů na celkových 68. Na počátku ledna 2017 americké námořnictvo převzalo 50. sériový P-8A.^[14] K 7. červenci 2022 byl dodán 150. letoun P-8 Poseidon.^[15]

Vývoz a zahraniční účast

Ministerstvo obrany USA chce, aby se na letounu podíleli i potenciální zahraniční uživatelé.

Austrálie

Australský ministr obrany 20. července 2007 oznámil, že P-8A byl vybrán jako preferované letadlo, které nahradí flotilu letounů AP-3C Orion sloužících u Australského královského letectva (RAAF) ve spojení s bezpilotním letounem (později byl vybrán Northrop Grumman MQ-4C Triton). Vyřazení posledních letounů AP-3C Orion u RAAF bylo plánováno na rok 2018, tedy po jejich téměř třicetileté službě.^[16] Připravován byl rovněž podpis mezistátní dohody, která by Austrálii pomohla v přístupu k utajovaným údajům a pomohla jí zadat vlastní požadavky.^[17] V březnu 2009 velitel australského letectva prohlásil, že RAAF by mohlo letouny P-8A zařadit do služby v roce 2016.^[18] V březnu 2014 australská vláda schválila nákup osmi letounů P-8A v hodnotě 3,6 miliard dolarů.^[19] Později se objednávka zvětšila na 12 letounů. První exemplář byl RAAF předán 17. listopadu 2016.^[20] V březnu 2017 byly ve službě dva letouny.^[21] Poslední dvanáctý letoun RAAN převzalo v prosinci 2019.^[22] V prosince 2020 byly objednány další dva letouny, čímž jejich celkový počet stoupne na 14 kusů.^[23]

Indie

V lednu 2008 společnost Boeing navrhla letoun P-8I Neptune, což je upravená exportní verze letounu P-8A pro indické námořnictvo.^[24] Tato verze má některé specifické vybavení, například radar Telephonics APS-143 OceanEye a detektor magnetických anomálií (MAD). Dne 4. ledna 2009 indický ministr obrany podepsal dohodu se společností Boeing na dodání osmi letounů P-8I za celkovou cenu 2,1 miliardy dolarů. Tyto letouny nahradí zastaralé turbovrtulové letouny Tupolev Tu-142M.^[25][26] První P-8I vzlétl v Rentonu 28. září 2011. Po zástavbě vojenských systémů podstoupil v USA celý zkušební program, zakončený 7. července 2012. První Poseidon byl Indii dodán 15. května 2013,^[27] čtvrtý pak v květnu 2014.^[28] Všech osm strojů bylo dodáno do konce roku 2015 a indická strana uplatnila opci na další čtyři kusy, které mají u námořního letectva nahradit stroje Iljušin Il-38.^[29] V prosinci 2019 indické ministerstvo obrany potvrdilo zakoupení dalších šesti letounů, takže jejich celkový počet se zvýší na 18 kusů.^[30]

Jižní Korea

Jižní Korea roku 2019 objednala šest letounů pro námořnictvo Korejské republiky. První má být dodán roku 2022. Předpokládá se, že jejich lokální označení bude P-8K.^[31]

Spojené království

Britská vláda v listopadu 2015 oznámila plán objednat devět kusů letounu pro potřebu Royal Air Force.^[29] V červenci 2016 britské ministerstvo obrany potvrdilo objednávku devíti letounů P-8A, které budou operovat ze základny RAF Lossiemouth ve Skotsku. Mezi jejich hlavní úkoly bude patřit ochrana britských jaderných ponorek a nových letadlových lodí třídy Queen Elizabeth. Své dosud poslední námořní hlídkové letouny Hawker Siddeley Nimrod přitom RAF bez náhrady vyřadila roku 2010 a zkušenosti britských leteckých osádek na poli námořního hlídkování byly od té doby udržovány za pomoci programu stáží u spojeneckých ozbrojených sil, včetně perutí US Navy vybavených typem P-8 Poseidon.^[32] Britské letouny nesou označení Poseidon MRA Mk.1.^[33] První letoun RAF převzalo v říjnu 2019 a na britské půdě první stroj přistál 4. února 2020.^[34] Počáteční bojové připravenosti IOC (Initial Operational Capability) britské letouny Poseidon MRA Mk.1 dosáhly v dubnu 2020.^[35] Všechny objednané letouny mají být dodány do ledna 2022.

Norsko

Norské ministerstvo obrany oznámilo záměr zakoupit pětici letounů P-8A Poseidon, které by nahradily šestici norských P-3 Orion a trojici strojů Dassault DA-20.^[36] Na konci roku 2016 s prodejem souhlasila americká administrativa.^[37] V březnu 2017 bylo objednáno pět letounů, jejichž dodávky proběhnou v letech 2021–2022.^[38]

Nový Zéland

V červenci 2018 novozélandský premiér Winston Peters oznámil, že země zakoupí čtyři letouny P-8 Poseidon, které ve službě nahradí stávající P-3K2 Orion.^[39] Pro letouny bude vybudováno zázemí na letecké základně Ohakea. První letoun byl dodán v prosinci 2022. Zbývající tři letectvo získá v průběhu roku 2023.

Německo

Německo schválilo nákup pěti letounů P-8 Poseidon, které mají od roku 2024 nahradit zastarávající hlídkové letouny P-3C Orion. Kromě typu P-8 byly posuzovány ještě hlídkové letouny na bázi menších turbovrtulových typů Airbus C-295 a ATR 72, ale nakonec byl zvolen nejvýkonnější americký letoun.^[40] V roce 2023 ministerstvo obrany schválilo pořízení dalších tří letounů, takže celkem jich Německo získá osm.^[41]

Kanada

V listopadu 2023 bylo rozhodnuto o akvizici čtrnácti letadel P-8A Poseidon a opci na další dva kusy. Ve službě nahradí kanadské námořní hlídkové letouny CP-140 Aurora, jejichž vyřazení je plánováno na rok 2030.^[42]

Popis

P-8 je vojenská verze letounu Boeing 737-800ER s křídlem letounu Boeing 737-900ER. Drak letounu je delší než trup letounu C-40 Clipper, který má trup odvozen od letounu Boeing 737-700. P-8 má zesílený trup a zkosené konce křídla podobně jako Boeing 767-400ER místo zalomených konců křídla používaných u letounů řady 737NG.^[43] Letoun je pro zvýšení doletu vybaven dalšími třemi palivovými nádržemi v trupu, tři jsou umístěny vpředu v nákladním prostoru a tři vzadu.

P-8 je vybaven multifunkčním vyhledávacím radarem Raytheon AN/APY-10.

Varianty

P-8A

• Varianta vyráběná pro US Navy a Royal Australian Air Force.

P-8I Neptune

• Varianta vyráběná pro indické námořnictvo.

Poseidon MRA Mk.1

• Varianta vyráběná pro Britské královské letectvo.

Uživatelé

Austrálie Austrálie

• Royal Australian Air Force – v letech 2017–2019 dodáno celkem 12 letounů P-8A. Provozuje je 11. squadrona RAAF.

Indie Indie

• Indické námořnictvo – 8 letounů P-8I ve službě v květnu 2016;^[44] další 4 objednané v červnu 2016^[45] a šest v prosinci 2019.

Německo Německo

• Plánován nákup 5 letounů, zařazení do služby od roku 2024.

Nový Zéland Nový Zéland

• Royal New Zealand Air Force  – 4 stroje P-8A objednány, k dodání od roku 2022.^[46]

Norsko Norsko

• Norské královské letectvo – objednaných 5 letounů P-8A, dodání v letech 2022 a 2023.^[47]

Spojené království Spojené království

• Royal Air Force – objednaných 9 letounů Poseidon MRA1.^[48]

USA USA

• Americké námořnictvo – zakoupeno 122 letadel.^[49][50] 89 letounů P-8A dodáno v červnu 2018.^[51][52]

Nehody

Dne 30. listopadu 2023 hlídkový letoun P-8A Poseidon (sériové číslo 169561 YD-561) při startu ze základny Marine Corps Air Station Kaneohe Bay na Havaji přejel startovací dráhu a skončil v moři na korálovém útesu. Dne 2. prosince 2023 byl letoun z moře vyproštěn. O dalším osudu letounu rozhodne jeho technický stav po nehodě.^[53]

Specifikace (P-8A)

Data převzata z US Navy P-8A Fact File,^[6] a firemních specifikací Boeing^[54]

Technické údaje

• Posádka: 9 (2 letový personál, 7 obsluha systémů)
• Rozpětí: 37,64 m
• Délka: 39,47 m
• Výška: 12,83 m
• Nosná plocha: ? m²
• Plošné zatížení: ? kg/m²
• Prázdná hmotnost: 62 730 kg
• Max. vzletová hmotnost : 85 370 kg
• Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor CFM56-7B
• Výkon pohonné jednotky: 120 kN

Výkony

• Cestovní rychlost: 818 km/h ve výšce ? m
• Maximální rychlost: 907 km/h ve výšce ? m
• Dolet: 2 220 km (+4 h vytrvalost na pozici)
• Dostup: 12 500 m (41 000 ft)
• Stoupavost: ? m/s (? m/min)

Výzbroj

• 5× střela, mina nebo torpédo ve vnitřní pumovnici
• 6× střela, mina nebo torpédo na vnějších závěsnících

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boeing P-8 Poseidon na anglické Wikipedii.

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• SOUŠEK, Tomáš. P-8 Poseidon připraven k operačnímu nasazení. Letectví a kosmonautika. Srpen 2013, roč. 92., čís. 8, s. 50–54. ISSN 0024-1156. 

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Boeing 737

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing P-8 Poseidon na Wikimedia Commons
• Schematický plánek letounu P-8A s popisem (anglicky)
• Údaje o P-8 na serveru Navy.mil Archivováno 11. 7. 2007 na Wayback Machine. (anglicky)
• P-8 na stránkách výrobce Boeing.com (anglicky)
• Stránka o MMA na Globalsecurity.org (anglicky)
• Boeing P-8A na stránkách Defense-Update.com (anglicky)