Batikování (javánsky „mbatik“ = psaní voskem) je technika barvení nebo potiskování tkanin, při kterém se zakrývají určitá místa voskem nebo zavazují tak, aby zůstala neobarvená. Neobarvená místa vytvářejí po odstranění zábrany (angl.: resist) žádaný vzor. ^[1]

Z historie batiku

Nejstarší nálezy batiky pocházejí z 5. století před n. l. v Egyptě, později však byla technika batikování známá jen v Číně, odkud se rozšířila do ostatních asijských zemí i do Evropy.

Původ slova batika pochází buď v jávském slově „ambatik“ což znamená kresliti, malovati, psáti nebo podle malajského kmene Bataků, kteří si takto textil zdobili. ^[2] Na indonéském ostrově Jáva se v 15. století z řemeslné techniky brzy stalo výtvarné umění. Z Jávy pochází několik celosvětově známých umělců v tomto oboru. ^[3] Ve 20. století se angažovali vlivní politici v podpoře indonéského národního stylu batikových vzorů a v roce 2009 bylo indonéské ruční batikování prohlášeno UNESCEM za světové kulturní dědictví. ^[4]

V Evropě byla v 19. století zdokonalena technologie výroby (např. nanášení vosku tiskací šablonou) a v nizozemském Leidenu byla v roce 1835 otevřena první továrna na batiku. Evropské imitáty velmi věrně napodobovaly indonéskou batiku, pozdější (a dosavadní) hromadná výroba se zakládá na principu strojního potiskování. ^[5]

• 

  Tradiční nástroj na batikování

• 

  Tisk batiky s pomocí šablony

• 

  Barvení navoskované tkaniny

• 

  Moderní indonéská batika (2011)

• 

  Malajské vzory batiky

• 

  Batika z Nigérie

Techniky ručního batikování

Z několika technik jsou nejznámější:

• horká batika - za použití rozpuštěného vosku se vzory kreslí speciálním nástrojem (s nádržkou na tekutý vosk)
• studená b. - používá průhlednou gumovitou látku
• volná kresba - tkanina se natírá solným roztokem, který omezuje zatékavost barvy do textilie ^[3]

Druhy batiky

Indonéská batika

Příklady kulturních vlivů na vzorování a motivy batiky ^[6]

Kultura	Vzor batiky	Region	Vzorek
indonéská	kawung, ceplok, gringsing, parang, lereng, truntum, sekar jagad (kombinace různých motivů) a jiné ozdobné motivy z Jávy, Dayak, Batak, Papua, Riau atd	příslušná oblast
hindu-buddhistická	garuda, banji, cuwiri, kalpataru, meru nebo gunungan, semen rama, pringgondani, sidha asih, sidha mukti, sidha luhur	Jáva
islámská	besurek nebo arabská kaligrafie, buraq	Bengkulu, Cirebon,Jambi
čínská	burung hong (čínský fénix), liong/naga (čínský drak), qilin, wadasan, megamendung (mrak po čínsku), lok tjan	Lasem, Cirebon, Pekalongan, Tasikmalaya, Ciamis
indická	jlamprang, páv, slon	Cirebon, Garut, Pekalongan, Madura
evropská (koloniální éra)	buketan (kytice), evropské pohádky, záběry z kolonií, např. dům, koně, jízdní kolo, po evropsku oblečení lidé	Jáva
japonská	sakura, hokokai, chryzantéma, motýl	Jáva

V 1. dekádě 21. století se v Indonésii zabývalo batikováním asi 50 000 (převážně) drobných výrobců. ^[7]

Batika ve světě

Vedle Indonésie dodává ručně vyrobenou batiku řada zemí ze všech kontinentů (Čína, Japonsko, Malajsko, africké státy, Ukrajina aj) ^[8] i např. Grenada ^[9]

Literatura

• Karel Štrunc, Miloš Nevařil - Techniky malířské a kašérské práce, vydalo Státní nakladatelství technické literatury v roce 1985, katalogové číslo 04-309-85
• Batik: krátký návod o javanském způsobu kreslení voskem a barvení látek. Praha: Papír-Mrázek, 1930. Dostupné online. 

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu batikování na Wikimedia Commons
• batikovat.cz
• Postupy batikování