Indický chintz z období 1710–1725

Chintz je bavlnářská nebo hedvábnická tkanina se zvláštním leskem způsobeným speciální úpravou.^[1]

Používá se na dámské oděvy a bytové zařízení (nábytkové potahy, závěsy, tapety).^[2]

Měděná tiskařská deska s chintzovým vzorem

Z historie chintzu

V indické Kalkutě byl chintz známý už začátkem 16. století. Do Evropy a také do USA se začal dovážet koncem 17. století, kde byl velice oblíbený u zámožných zákazníků jako oděvní i bytová textilie. (Např. George Washington měl mít ve svém domě tapety z chintzové tkaniny).^[3] Anglický výraz chintz se používá od konce 18. století (pravděpodobně odvozený z hindštiny, kde chint = lesklý).^[4]

Evropský chintz se začal vyrábět teprve s vynálezem stálých barviv a měděné tiskařské desky v 18. století.^[2]

V 19. století zájem o chintz upadl, ve 20. století se dostaly v 80. letech do módy zejména chintzové tkaniny na dámské oděvy. V 21. století se dostává znovu do popředí použití chintze na bytové zařízení (nábytkové potahy i na tapety).^{[3] [2]}

Způsob výroby

Chintz z období 1770–1800 (pravděpodobně belgický výrobek)

Standardní bavlnářská tkanina v plátnové vazbě, barvená nebo potištěná, se kalandruje lehce navlhčená fričním kalandrem při 180-210 °C. Válec hladí, odírá a zvětšuje povrch tkaniny, čímž se dosahuje charakteristický lesk. Jestliže má lesk být pemanentní, impregnuje se tkanina před kalandrováním umělou pryskyřicí. Chintz z umělých vláken může mít při využití termoplastického tvarování trvalý lesk i po prádle.^[5]

Reference

Literatura

• Fee: Cloth that Changed the World, Yale University Press 2020, ISBN 9780300246797
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9