A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Nejsvětější Srdce Ježíšovo | |
|---|---|
 Nejsvětější Srdce Ježíšovo | |
| Srdce Ježíšovo | |
| Svátek | pátek 19 dní po svátku Seslání svatého Ducha (letnice) |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, luteránství, anglikánská církev a západní pravoslaví |
| Významné zasvěcené kostely | Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Praze |
| Atributy | hořící či žhnoucí srdce, s trny či hřeby, někdy s křížem |
Nejsvětější Srdce Ježíšovo, v teologickém smyslu nepřesně také Božské Srdce Ježíšovo či Božské Srdce Páně je teologicky zdůvodněný pojem a předmět kultu katolické církve.
Teologický obsah pojmu
Zdůrazněním Kristova Srdce se podtrhuje skutečnost opravdového lidství Božího Syna Ježíše Krista. Lidství, které se projevuje nejen rozumem a chtěním, ale také lidství plné citu.
Ježíšova smrt na kříži byla úředně potvrzena probodnutím boku resp. srdce, jak je popsáno v Janově Evangeliu[1]. Probodené Srdce Ježíšovo tak zároveň odkazuje na stěžejní prvek křesťanské víry. Tím je Ježíšova Oběť na Kříži.
Předmětem úcty není srdce v naturalistickém smyslu vypreparovaného orgánu, ale lidské srdce v archetypálním významu.
Písmo a nauka i praxe Církve předpokládají tam, kde se hovoří o Ježíšově Srdci, totéž všelidské praslovo – srdce – jakožto nejvnitřnější původní střed celku těla i duše lidské osoby. Předmětem kultu Ježíšova Srdce je tak Pán se zřetelem na toto Své Srdce.[2]
Historický vývoj
Náznaky kultu lze nalézt již v prvních staletích křesťanské éry u církevních Otců. Odvolávají se především na biblické citáty z Janova evangelia [3]
Též středověká zbožnost navázala na kult Ježíšova Srdce. S teologickými úvahami na toto téma se lze setkat ve 12. století nejprve v ojedinělých případech např. u Anselma z Canterbury, Bernarda z Clairvaux, ve větší míře ve 13. století u Alberta Velikého, Bonaventury. Nemalý význam pro rozvoj kultu měla mystika 13. a 14. století reprezentovaná osobnostmi jako např. svatá Luitgarda, Mechtilda Magdeburská, sv. Gertruda Veliká či Jindřich Suso.
Úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu přijalo za svou také hnutí Devotio moderna a v 16. století se uctívání Kristova Srdce ujal jezuitský řád. Nové impulzy pro oživení kultu v 17. století přinesli francouzští oratoriáni P. Bérulle a Jan Eudes. Druhý jmenovaný s dovolením svého biskupa slavil svátek ke cti Ježíšova Srdce 20. října 1672. V čase mezi lety 1673 až 1675 působila rozruch vidění, která měla řeholnice Markéta Marie Alacoque v klášteře Navštívení Panny Marie ve francouzském Paray-le-Monial. Vizionářka se pokládala za Kristem pověřenou zasadit se o zavedení celocírkevního svátku Srdce Ježíšova. Svatý stolec tento požadavek odmítal celých sto let.
Teprve papež Klement XIII. slavení svátku povolil (1765) a papež bl. Pius IX. jej zavedl jako závazný pro celou církev (1856). Lev XIII. roku 1899 stanovil pro nastávající přelom století zasvěcení světa Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.
Kaple Nejsvětějšího Srdce Páně z 30. let 20. století v Třebíči-Sokolí
Úcta k Srdci Ježíšovu (jako Srdci "kosmického Krista", "Srdci hmoty", "Východisku kosmogeneze", "Srdci vesmíru", "Srdci evoluce") je součástí teologie Pierra Teilharda de Chardin.[4]
K stému výročí zavedení svátku (1956) papež ct. Pius XII. uveřejnil encykliku Haurietis aquas.
Podle římského liturgického kalendáře se slaví Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v pátek po 2. neděli po slavnosti Seslání Ducha svatého.
Odmítání kultu
Proti kultu Ježíšova Srdce se stavěli především jansenisté a osvícenečtí teologové. Výhradami, které zaznívaly i ve 20. století, se zabýval papež ct. Pius XII. ve výše zmíněné encyklice Haurietis aquas.
Odkazy
Reference
Literatura
- ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1. Kapitola Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, s. 167-170.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nejsvětější Srdce Ježíšovo na Wikimedia Commons - J. Ratzinger o Srdci Ježíšově
- K. Rahner o Srdci Ježíšově
>Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
