Pražská konzervatoř
Hlavní vstup do budovy konzervatoře v ulici Na Rejdišti.
Předchůdce	Varhanická škola v Praze
Právní forma	příspěvková organizace
Zřizovatel	Hlavní město Praha
Datum založení	1808, výuka zahájena 24. dubna 1808
IČO	70837911
REDIZO	600004538
Ředitel	MgA. Petr Čech, ArtD.
Zástupce	Mgr. Ladislav Horák, PaedDr. Veronika Höslová, MgA, Aleš Kaňka, Mgr. Jana Balašová, Mgr. Klára Dolejšová
Adresa	Na rejdišti 77/1 110 00 Praha 1-Staré Město
Zeměpisné souřadnice	50°5′26,16″ s. š., 14°24′56,88″ v. d.
Oficiální web	prazskakonzervator.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pražská konzervatoř je státní instituce bezplatného středoškolského vzdělávání v oborech hudby, tance a dramatického umění. Je jednou z hlavních pražských vzdělávacích institucí pro výuku hudby, zpěvu a herectví. Škola sídlí ve třech různých budovách, hlavní budova je v ulici Na rejdišti 77/1, na Starém Městě, Praha 1, další pak sídlí v Pálffyovském paláci na Malé Straně.

Pražská konzervatoř byla založena v roce 1808 jako první konzervatoř ve střední Evropě a po Pařížské a Milánské konzervatoři jako druhá vůbec. První školní rok byl zahájen 24. dubna 1811.

Vzdělávání

Budova Pražské konzervatoře na nároží ulic Na Rejdišti a Dvořákova nábřeží

Bedřich Diviš Weber na rytině od Josefa Eduarda Teltschera z doby kolem roku 1830.

Konzervatoř nabízí vzdělání v oborech hry na většinu běžných hudebních nástrojů, klasického zpěvu, skladby, dirigování a herectví. Délka výuky je šest let, z toho čtyři roky představuje maturitní studium a dva roky tzv. absolutorium. Učební plán zahrnuje specializovaná teoretická studia, výuku jevištní řeči a povinné všeobecné hudební vzdělání (hudební harmonie, rytmus, intonace, obligátní klavír ad.).

Instituce také provozuje vlastní symfonický a komorní orchestr, několik komorních hudebních souborů a sborů a jednu činoherní skupinu a operní soubor, složené z posluchačů školy. Ročně se koná přibližně 250 koncertů a 40 divadelních představení.

Ve školním roce 2005/06 na škole studovalo přibližně 550 českých a 40 zahraničních studentů.

Historie

Hlavní budova Pražské konzervatoře v ulici Na rejdišti, kde škola sídlí od roku 1918

Založení školy

Pražská konzervatoř byla fakticky založena roku 25. dubna 1808 příslušníky pražské hudbymilovné aristokracie a měšťanstva sepsáním prohlášení které je považováno za zakládací listinu školy. První odstavec zněl:

Pod listinou jsou podepsáni František Josef z Vrtby, František Josef ze Šternberka a Manderscheidu, Jan z Nostic, Kristián Kryštof z Clam-Gallasu, Bedřich z Nostic, Karel z Firmianu, Jan Josef Pachta z Rájova, František Josef z Klebelsbergu.^[1]

31. března 1810 byla založena Jednota pro zvelebení hudby v Čechách, která po dalších sto let zajišťovala finanční provoz školy.^[2] Skladatel Bedřich Diviš Weber (1766–1842), budoucí první ředitel konzervatoře, vypracoval plán nového ústavu podle vzoru Pařížské konzervatoře (založené v roce 1795) a milánské konzervatoře (založena 1807). Z důvodu tehdy probíhajících koaličních válek byla výuka zahájena až 24. dubna 1811. Výuka probíhala v dominikánském klášteře u svatého Jiljí na Starém Městě a prvním ředitelem byl Bedřich Diviš Weber.

První studenti

Prvními žáky konzervatoře byly děti do deseti let. Ve vyučovacích hodinách hráli na školní nástroje, které byly k dispozici na konzervatoři (violoncella a kontrabasy). Teprve od roku 1816 byli přijímáni žáci ne mladší deseti let.

První koncerty

První veřejnou akademii posluchačů uspořádala konzervatoř 21. února 1815 v Redutě a příštího roku (15. září 1816) absolvovalo prvních 12 posluchačů, z nichž 7 si zasloužilo pochvalné zmínky, mezi nimi i violoncellista Josef Weidl, rodem z Loučky, dále houslisté J. V. Kalivoda a K. Barták, kontrabasista J. Novák, fagotista L. Vesecký, hornista J. Cvrček a klarinetista F. Blatt. Roku 1822 absolvovalo celkem 22 posluchačů, mezi nimi violoncellisté Josef Hlavatý z Prahy a Jan Matys z Komorního Hrádku u Chocerad (a dále také slavný houslista Josef Slavík).

Pozdější koncerty posluchačů konzervatoře dosáhly vysoké úrovně a mezinárodního věhlasu, o kterých se pochvalně zmíňovali tehdejší velcí autoři, například Carl Maria von Weber, Niccolò Paganini, Richard Wagner, Hector Berlioz či Ferenc Liszt^[1].

Návštěva Hectora Berlioze

V letech 1845–1846 na Pražskou konzervatoř v rámci své druhé cesty po německých zemích ^[3] zavítal francouzský skladatel Hector Berlioz. Vzpomínkám na Prahu věnoval poslední tři ze svých šesti dopisů adresovaných Humbertu Ferrandovi, které tvoří jeho zápisky z této cesty.^[4] Pátý dopis je věnován Pražské konzervatoři, kterou v té době řídil Jan Bedřich Kittl, o němž mj. napsal tato slova:

Vývoj názvu a organizačního zařazení

V letech 1818–1918 se jednalo o soukromou hudební konzervatoř pod vedením Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách. V roce 1919 byl ústav zestátněn a do roku 1945 nesl název Státní konzervatoř hudby v Praze. Po roce 1945 se pražská konzervatoř stala výhradně školou střední, když v roce 1946 vznikla Akademie múzických umění s hudební fakultou (HAMU). Od roku 2001 podléhá škola Magistrátu hlavního města Prahy a v té souvislosti změnila název na Pražská konzervatoř.^[6]

Citát

Profesoři konzervatoře

Počátky školy

Prvním učitelem violoncella na pražské konzervatoři byl Bernard Václav Šťastný, syn výtečného hobojisty, působícího v divadelním orchestru v Praze, Jana Šťastného († 1788). B. V. Šťastný působil na pražské konzervatoři plných 11 let a 30. května 1822 odešel pro vysoký věk na odpočinek. Zemřel v Praze roku 1835 ve věku 75 let.

Další profesoři

Roku 1866 se o místo ředitele konzervatoře neúspěšně ucházel Bedřich Smetana.

Roku 1891 učitelský sbor posílil Antonín Dvořák, jenž se stal vedoucím oddělení skladby a v letech 1901 až 1904 byl ředitelem školy. Mezi Dvořákovy studenty patřili skladatelé Vítězslav Novák, Josef Suk (oba byli později řediteli konzervatoře), Rudolf Friml, Oskar Nedbal a Franz Lehár. Mezi profesory, kteří zde vyučovali, patřili například klavírista, autor známé klavírní školy a pozdější ředitel konzervatoře Vilém Kurz mladší nebo klarinetista Milan Kostohryz (1911–1998).

Významní absolventi (výběr)

• Karel Ančerl (dirigent)
• Jiří Bělohlávek (dirigent)
• František Brikcius (violoncellista)
• František Brož (dirigent a skladatel)
• Oliver Butterworth (houslista)
• Andrea Černá (herečka)
• Ladislav Černý (violista)
• Ludmila Červinková (pěvkyně)
• Radim Drejsl (skladatel a klavírista)
• Gabriela Eibenová (pěvkyně)
• Rudolf Firkušný (klavírista)
• Alois Hába (skladatel)
• Jan Hřímalý (houslista)
• Kateřina Jalovcová (pěvkyně)
• Jaroslav Ježek (skladatel)
• Jana Jonášová (pěvkyně)
• Naděžda Kniplová (pěvkyně)
• Jaroslav Kocian (houslista)
• Pavel Kohout (varhaník)
• Adolf Kubát (hobojista)
• Jan Kubelík (houslista a skladatel)
• Rafael Kubelík (dirigent)
• Otomar Kvěch (skladatel)
• Franz Lehár (skladatel)
• Bohuslav Martinů (skladatel, studium nedokončil)
• Paulina Metzler-Löwyová (pěvkyně)
• Václav Neumann (dirigent)
• Vítězslav Novák (skladatel)
• Jana Obrovská (skladatelka)
• Bohdan Piurko (klavírista, dirigent, pedagog)
• Michael Pospíšil (pěvec)
• Otakar Ševčík (houslista a pedagog)
• George Schick (dirigent)
• František Simandl (kontrabasista)
• Václav Smetáček (dirigent)
• Eugen Suchoň (skladatel)
• Jana Sýkorová (pěvkyně)
• Jan Talich (dirigent a houslista)
• Václav Talich (dirigent a houslista)
• Jiří Tancibudek (hobojista)
• Manoah Leide-Tedesco (houslista a skladatel)
• Vaclav Vaca
• Vilém Veverka (hobojista)
• Tomáš Víšek (klavírista)
• Sláva Vorlová (zpěvačka, skladatelka)
• Pavla Vykopalová (pěvkyně)
• Maria Forescuová (operetní zpěvačka a herečka)
• John Stepan Zamecnik (skladatel a dirigent)

Po roce 1918

Dramatické oddělení a Baletní oddělení

Po vzniku Československa roku 1918 byla zřízena nová oddělení – dramatické a baletní. Na dramatickém oddělení vyučovali v prvních letech např. Marie Laudová-Hořicová, Jaroslav Hurt, Milan Svoboda, Jan Bor a studovali zde například Louisa Voznicová (1924–1927)^[8], Otomar Korbelář (1919–1922), Jarmila Horáková (1922–1926), Vlasta Fabianová (1928–1932), František Salzer (1920–1924), Václav Trégl (1920–1924), Jiří Vasmut (1920–1924), Jan Škoda (1920–1923), Josef Gruss (1924–1928), Miroslav Homola (1930–1934) a Antonín Kurš (1930–1933). Mnozí další školu nedokončili a odešli v době studií rovnou do angažmá, např.Lída Baarová, Jiřina Štěpničková, Ladislav Boháč, Hana Vítová a Miloš Nedbal.^[9] Později zde studovali také např. Jiří Langmajer, Tatiana Vilhelmová (nedokončila), Filip Blažek či Zuzana Vejvodová.

Rovněž baletka Kateřina Zvelebilová započala své klasické vzdělání na konzervatoři, poté nastoupila na Royal Ballet School v Londýně, kde se po svém odchodu z profesionální scény stala členkou uměleckého ansámblu.

Druhá polovina 20. století

Mezi absolventy z druhé poloviny 20. století patří

• violoncellista František Brikcius
• hudebník Petr Hejduk
• dirigent a skladatel Jan Kučera
• tubista Václav Hoza

21. století

Mezi známé současné absolventy patří např.: Anna Fixová, Máša Málková, Filip Tomsa, Kristýna Leichtová, Zuzana Maxa (rozená Říhová), Barbora Valentová, Vojtěch Havelka, Kristýna Hlaváčková (Bábková), Veronika Kubařová, Matouš Ruml, Jan Cina, Marie Doležalová, Jan Hofman, Ivana Korolová, Tereza Rumlová, Marika Šoposká, Zuzana Navarová, Radůza, Patrik Stoklasa, Dasha, Petr Ryšavý, Anna Julie Slováčková, Filip Hořejš, Nikola Ďuricová, Patrik Možíš, Eliška Trtíková, Anna Jiřina Daňhelová, Diana Kalashová, Valentina Vlková, Štěpán Piller,Ema Businská,Jana Koptová, Filip František Červenka, Michal Pazderka a další

Ředitelé školy

• Bedřich Diviš Weber
• Antonín Dvořák
• Josef Suk
• Vítězslav Novák
• Josef Bohuslav Foerster
• Vilém Kurz
• Jaroslav Kocian
• Václav Holzknecht
• Jan Tausinger
• František Martiník
• Věroslav Neumann
• Pavel Trojan
• Petr Čech

Obory vyučované na Pražské konzervatoři

Hudba

Na Pražské konzervatoři jsou vyučovány následující hlavní obory: skladba, skladba a aranžování, dirigování, klavír, varhany, cembalo housle, viola, violoncello, kontrabas, harfa, flétna, zobcová flétna, barokní příčná flétna, hoboj, fagot, klarinet, trubka, lesní roh, pozoun, tuba, saxofon, akordeon, kytara, bicí nástroje

Zpěv

klasický zpěv, populární zpěv

Hudebně dramatické umění

herectví

Odkazy

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pražská konzervatoř na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Pražská konzervatoř
• Domovská stránka konzervatoře
• Základní informace v katalogu firem
• …iuvenes dum sumus – dokument ČT (2009) o historii a současnosti Pražské konzervatoře, jejích slavných studentech, absolventech a pedagozích; možnost on-line přehrání